Iluze reality televizních seriálů

Co se děje s vaším podvědomím, vědomím a potažmo vzato celým životem, když se stáváte vášnivým divákem.

Poslední dobou se natáčí a vysílají nekonečné seriály prakticky na všech televizních kanálech, které lze dnes naladit. Člověk se může pobavit, odreagovat (případně i poučit) u různých situací, kterých je zde nepřeberné množství. Nicméně nyní se nebudu zabývat pozitivním aspektem televizní reality a příležitostmi, které nám občas televize přináší a které lze vhodným přístupem těžit.

Nejdůležitější na televizních seriálech a potažmo vzato televizi jako médiu vůbec je její tendence vtahovat člověka do nezdravého virtuálního prostředí.

Proč se tak děje a co je výsledkem?

Lidé sami vyhledávají a žádají tento druh zábavy, neboť jim umožňuje jistou formu pokřivené pomoci v jejich životních situacích. Zvláště ženy, jako citlivé bytosti jsou často v reálném životě vedeny do situací, které jsou bolestivé a náročné vůbec na přežití. Jelikož nemají, nebo nevidí možnost úniku z bolestivé situace, volí situování do pozice oběti. Virtuální realita seriálu jim pomáhá získat virtuální společnici, která má stejné problémy. Může tak trpět společně s Esmeraldou, Miriam, Emmou, nebo nově se Šehrezádou. V této falešné realitě dochází ke ztotožňování se se situacemi, které by v realitě vůbec neproběhly tak jak jsou prezentovány. Čerpáním vzorců z virtuální reality a ztotožňováním se s hlavními hrdinkami vede ke katastrofickému působení na jejich životy. Ty jsou pak naplněny zbytečným utrpením, ke kterému by jinak vůbec nedošlo, nebo by k němu nedošlo v tak velkém rozsahu.

Stejné to je v případě seriálů s násilnou tematikou – detektivních seriálů s naturálně popisovanými brutálními zločiny – násilím ve spojení se sexuálně perverzním chováním. Muži, kteří nejsou muži, ale jen hračičkové věnující se sportu, autům, hudbě, mobilům, pivu a blbnutí v rámci extrémních sportů si pomáhají jinak. Rádi se uchylují do prostředí kde se skutečná mužnost mění na kombinaci hračičkovství, agresivity, což je přijímáno zejména ženami.

Všichni se ve virtuální realitě pobaví, dostanou svou drogu a budou spokojení. Jenže nikomu už nedojde, že utrpí jejich skutečný život. A takto, přátelé, vzniká celospolečenská katastrofa. Jenže málo lidí je schopno si uvědomit o co tu jde, neboť televizní droga je velice levná a pro žití skutečného života bez náhražek je potřeba odvaha k práci na sobě a chuť poznat realitu.

Co se děje na energetické úrovni?

Různé kombinace takto přijímané virtuální reality vytváří v podvědomí člověka specifické energetické útvary. Sledováním seriálu obsahujícím určité vzorce dochází k „přikrmování“ útvaru, který se po dosažení určitého objemu realizuje v životě. Přítomnost útvarů v energetickém poli člověka navádí k zaujmutí určitého postoje k životním situacím.

Třeba: Násilí se neřeší jinak než násilím – to je pak člověk neustále ve stresu, že na něj bude někdo útočit, bojí se, stává se z něj ustrašený jedinec, který je šikanován, nebo se naopak ozbrojuje a vyvolává konflikty dříve, než druhý stejně postižený jedinec.

Žena, která říká ne myslí ve skutečnosti ano – pak vzniká spousta nedorozumění vedoucí k sexuálnímu harašení, nebo až ke znásilnění. A to jen protože ve virtuální realitě je normální vidět ženu jako někoho, kdo si není jistý tím co říká a jakoby není svéprávná.

Případně různé komediální seriály, kde se vážně míněné věci přetáčí do legrace. Jakmile si takový vzorec virtuální reality implantujete do života, můžete se stát vcelku úspěšnou obětí životní smůly.

A tak dále. Příkladů naleznete spoustu. Pro úplnost dodávám, že to funguje i naopak. Čím kvalitnější a kreativnější vzorce chování do svého podvědomí nastěhujete, tím lepší a kvalitnější život budete mít.

Prožívání životů virtuálních postav, které nedosahují příslušných kvalit a přijímání vzorců jejich chování vede k postupnému rozvratu. Život, životní štěstí, zdraví, rodina a všechno se může rozpadnout právě v důsledku přijímání nevhodných vzorců chování. Největší problém je plíživost jevu. Člověk, který se vystavuje příjmu informací které si nevybírá, není schopen posoudit jejich vliv a neumí s nimi pracovat se dostává do stavu o kterém neví, kde k němu přišel.

Jak z toho ven?

Napřed je nutné si uvědomit stav ve kterém se nacházíte. Pokud považujete vliv televizní virtuální reality za nepodstatný, je zbytečné vás přesvědčovat. Buď jste schopni tuto věc cítit, nebo nejste. Nic mezi tím není.

Zde je pár otázek k zamyšlení, či případné meditaci nad tématem:

• Pozorujete na sobě určitou formu závislosti na určitých seriálech?
• Vyhledáváte v pořadech určité životní situace?
• Vyhledáváte určité seriály?
• Jste schopni vynechat sledování seriálu bez toho, aniž byste toho litovali?
• Umíte žít nějakou dobu bez televize vůbec?
• Vnímáte rozdíl, když jste na nějakou dobu bez televize (jste například na prázdninách v přírodě) a po příjezdu obnovíte kontakt?
• Vnímáte souvislosti mezi tím co sledujete a co se vám v životě děje?

Jestli jste pocítili nutnost hlouběji pracovat s tímto tématem, přijdete na další otázky snadno sami.